ADECOR A UMĚLCI: TEREZA HLOUCHOVÁ

Tereza Hlouchová působí na první pohled plaše. Na druhý pohled zjistíte, že v této mladé slečně je neuvěřitelné množství energie, kterou při studiu střední školy věnuje svým projektům. Jedním z nich je právě Adecor&Umělci, který produkuje nádobí s ilustracemi mladých umělců. Tereza navazuje na zavedenou otcovu firmu Adecor zabývající se dekorací porcelánu tradičními dekoračními technikami. 

Jak u vás vypadaly hovory u večeře? Bylo to tak, že doma se o práci nemluví, nebo jste podnikání tvého táty brali jako rodinnou záležitost?
No, tátova práce byla součástí toho, jak si rodina vede, takže tu jsme probírali. Neprobíraly se vážné věci nebo detaily, ale když řešil zajímavou zakázku nebo nový tvar porcelánu, tak se to doma vědělo. Zároveň si pamatuju, jak na rodinných dovolených táta zmizel k počítači a dodělával resty. Nevnímala jsem to nijak špatně. Prostě jsem v tom vyrůstala.

Co studuješ?
Studuju střední školu zaměřenou na literaturu a doufám, že letos odmaturuju.

Držíme palce. Jak bys chtěla pokračovat?
Dřív jsem si plánovala, že bych chtěla na vysokou školu do zahraničí. Ale teď doufám, že se mi povede podnikání a nebudu muset studovat. Zjistila jsem, že mě škola života učí víc než klasický institut. Při škole se věnuju projektu Adekor & umělci.. Učím se řešit výrobu produktů, smlouvy, propagaci, spravuju k tomu sociální sítě a nejsem si jistá, zda zrovna k tomuto oboru budu potřebovat titul. Když si budu chtít něco dostudovat, můžu později.

Začínám sledovat tendenci mladších ročníků věnovat se už na střední škole vlastním projektům. Je to trend? Myslíš, že tě prostředí formuje? 
Mě spíš ovlivňují starší kamarádi. Studují například grafický design a k tomu se věnují svým projektům. Jsou na vysokých školách, je jim pětadvacet a veškerý volný čas dávají do toho, co je baví. Mně je devatenáct, vím, co mě baví a studium to není. Tak proč se tomu rovnou nevěnovat. Zároveň to vidím doma: táta je inženýr chemie. Teprve po škole začal pracovat na tom, co ho zajímalo a bavilo.

Jak jsi došla k tomu navázat na rodinné podnikání? Cítíš zodpovědnost za jeho pokračování? 
Když jsem byla malá, tak mě děsilo, že podnik budu muset zdědit. Táta vždycky říkal, že až bude starý, budeme se muset starat my. Ale v šestnácti jsem si uvědomila, že se to dá spojit s něčím, co mě zajímá. Táta mi vyšel vstříc. Dlouhou dobu vyrábí stejné produkty a sám přemýšlel, jak změnit směr. Vlastně se to hezky spojilo všechno dohromady. Nechci být ředitelka porcelánky a řešit velké zahraniční zakázky. Chci se věnovat lokální tvorbě a mám možnost to zkusit.

Vidíš i nějaká negativa? 
Každý by měl mít možnost dělat to, co ho zajímá a co by při pokračování rodinné tradice využil. Ale když se řeší nějaký problém nebo mám negativní odezvu, tak si říkám, sakra, to není jen moje zodpovědnost, ale taky jméno celé firmy, pod jejíž záštitou funguju. Každý krok vedle nebolí jen mě. Z toho bývám dost nervózní.

Vybíráš si ke spolupráci ilustrátory, jejichž motivy se objevují na různých porcelánových setech. Proč zrovna ilustrace? Proč ne třeba fotka? 
Tak fotka by mě asi nikdy nenapadla! Vůbec poprvé mě zaujala Kateřina Kynclová, byla hodně vidět na sociálních sítích a mně se její věci hrozně líbily. Až potom jsem hledala další autory. Říkala jsem si, jak propojit tyhle obrázky s produktem. Prvním impulsem byly Kateřininy motivy.

Podle čeho si vybíráš autory? Je to pocitová věc, nebo už předem přemýšlíš o tom, aby ty věci byly rozmanité a dobře se prodávaly? 
Jsem teprve v začátcích, takže zatím čerpám z komunity autorů, které znám. Ale rozmanitost je nutná. První set byl pestrobarevný. Mnoha lidem se to líbilo, ale konzervativnější zákazníci by upřednostnili méně barevné ilustrace. To je vidět na kolekci Leny Brauner, která pracuje s černou linkou. Snažím se to vyvažovat a myslet i na to, aby se porcelán prodával.

Co produkce obnáší? 
Oslovím umělce s tím, jestli by se do projektu nechtěli zapojit. Když souhlasí, tak se sejdeme. Vysvětlím možnosti tisku a ukážu tvary porcelánu, se kterými můžeme pracovat. Vybrané motivy zpracuje grafik, který umí zacházet s tvarem porcelánu. Nesmí se stát, aby obrázky byly zdeformované. Potisky se řeší individuálně podle barevnosti, existují různé technologie.

Říkáš, že jsi v začátcích. Máš nějakou vizi, další plány? 
Časem dosáhnu finálního počtu ilustrovaných setů, každý nápad má své limity. Chtěla bych se více zúčastňovat veletrhů v zahraničí. A kamenná pobočka je asi největší, ale i nejvzdálenější sen. Po tom asi touží každý, kdo něco vyrábí. Pracuju ještě v kavárně a chtěla bych to nějak skloubit. Nejlépe vše propojit, ale to je daleká budoucnost.

Je o ilustrované produkty zájem? Dá se to nějak mapovat? 
Mám zatím pohled zkreslený tím, že je nabízím jen v Praze. Nedokážu odhadnout, jak to bude jinde. Třeba v Brně se líbí. Chtěla bych ukázat, že se dá pořídit hezká věc za normální cenu, všichni nemusí mít jenom hrnky IKEA. Cenově dostupný český hrnek s ilustrací českého autora naráží na problém s poštovným, porcelán je křehký a těžký. To teď řešíme přes zásilkovnu, která distribuci pomáhá.